„Naším cílem bylo zachovat, případně navýšit dodávku mléka do mlékárny a to při snížení počtu zvířat a zachování celodenní pastvy,“ říká pan Poláček.

„Na této dojírně jsme zaměstnávali jednoho dojiče, naháněče a krmiče. Před několika lety nám zaměstnanci začali postupně odcházet do důchodu a bylo obtížné je nahradit novými,“ postěžoval si pan Poláček. Nakonec jim nezbylo nic jiného, než že museli ke svým každodenním povinnostem přidat i práci dojiče. V tu dobu jim odešla ošetřovatelka telat. Rodina byla před radikálním rozhodnutím - co dál? V úvahu přicházely dvě varianty: rozšířit dojírnu a tím zkrátit čas strávený na dojírně, nebo investovat do dojícího robota. S rozhodnutím Poláčkovi nepospíchali. Nejprve si na zkoušku pořídili automat na napájení mléčných telat. Po úspěšném provozu padlo i rozhodnutí o investici do dojicího robota. V roce 2016 instalovala společnost DeLaval dojicího robota s řízeným pohybem krav a pastevní brankou. Výhodou farmy bylo to, že dojnice byly již z minulé doby zvyklé využívat automatický krmný box na jádro. Ten se stal také součástí dodávky DeLaval.
„Naším cílem bylo zachovat, případně navýšit dodávku mléka do mlékárny a to při snížení počtu zvířat a zachování celodenní pastvy,“ říká pan Poláček. To se rodině Poláčkových také podařilo. Dodávka do mlékárny zůstala po roce provozu dojicího robota na původních 1400 litrech mléka a majitel očekává i další nárůst v příštích letech. Navíc došlo díky snížení počtu dojnic ke zvýšení pohody krav ve stáji. „Překvapilo nás, jak rychle dojnice provoz robota a celý systém branek ve stáji pochopily. Přesto, že jsme celé léto dojnice pásli, nemuseli jsme téměř žádnou dojnici do robota nahánět,“ pochvaluje si pan Poláček. Přitom počet podojení na jednu dojnici za den se pohybuje v průměru přes 2,6 podojení!